"Ale to, že s někým při čekání na dítě před školou prohodím pár nezávazných slov"

To je právě ono, že nevím co v takových situacích mlít a neskutečně mě vyčerpávají už odjakživa tyhle společenské fráze a řeči o "počasí" když jsem byla sama, tak jsem se tomu snažila vyhnout co to šlo, ale ted to asi úplně nepůjde, protože to, že já jsem asociál nemůžu přenášet na dítě, nesnáším slavení narozenin a podobné kraviny, stejně se tam většině nechce a nechápu proč se to teda dělá, jako povinně, že se to tak dělalo vždycky, to že jsem si dělala skoro co chci a ted začínám mít pocit, že všechno musím podřídit tomu co jako má být správné, ostatní vyžadují... nemusím, ale pak se s nima dostanu do sporu a kdo v tom má žít. Rodinu partnera má fakt za debily s tím asi nic neudělám, hodní až na půdu, nasazený úsměv, postižení kantoři co mají patent na všechno a manipulace jako kráva, klidně se přetrhnou jen když budu plnit jejich představy. Byla bych fakt radši, kdyby bydleli někde 500 Km daleko, žádný hlídání atp. nepotřebuju, ale to nevyřeším, starám se o prozatím Aničku sama a nevadí mi to, prostě je to jak je a co jsem čekala že... kdyby aspon byli zlí, tak je líp, jednodušeji pošlu do háje a budu mít klid.