Moje matka také "věděla", co je pro mé dítě nejlepší.
Například "věděla", že přece nemůžu mít "tak nemožnej" (míněno praktickej, pro dítě pohodlnej, ale nenačinčanej) kočárek.
Nebo že ho musím "nechat vyřvat" a ne ho "rozmaznávat" tím, že jsem ho kojila, kdy si "řeklo" (narodilo se ve žhavém létě).
Ale já jsem, i po náročném těhotenství a porodu a nekondici po něm, si do tohohle nikdy nenechala mluvit. JÁ jsem byla (a jsem) máma svého dítěte, jasně, názory si i můžu vyslechnout, když chci, ale rozhodně mě nikdo nedonutil (ač se pokoušel nutit) jima řídit.