Já letošní květen, v den termínu porodu:
pondělí ráno nástup, převlíknutí, uložení věcí, vyfásnutí postele, vyšetření,
- injekce,
- odpoledne ještě něco, už nevím, asi druhá injekce,
- večer gel na přípravu porodních cest (u spolupacientky porod rozjel, takže byl jako spontánní), injekce na spaní (aby se člověk na těch hnusných postelích a s nervama kdesi vyspal, šla odmítnout bez mrknutí oka - jenže spolupacientka tam do 5 do rána skučela v 1. DP, sestra nevěřila, že rodí, tak jsem si pro ni došla, jinak by mi hráblo)

ráno
vyšetření a tableta na spuštění, pokud by se nic nedělo, v poledne by byla další a tak dále, ale dělo se, za hodinu mi přišly menstruační bolesti, natočil se monitor a šlo se rodit
dostala jsem klystýr (původně jsem chtěla Yal, ale cítila jsem se najednou na klystýr - mmch se do mě nějak vstřebal, sotva jsem si kákla ...) ve srše mi sama rupla voda
řekla jsem si o injekci proti bolesti
šlo to pomalu, tak mi dali trochu oxytocinu
paracervikální blok (řekla jsem si)

a bylo
byl to kupodivu lepší porod než první, nevyvolávaný, a to jsem rodila pětikilovýho macíka, doktorka totiž byla klidná, naslouchalsa, nechala mě dělat si, co potřebuju, mohla jsem rodit třeba vismo za uši. Já se vyvolávání strááášně bála! A bylo to v pohodě, u mě.