Nevím, jestli existuje nějaká souvislost mezi pobytem desetiletého dítěte na táboře a jeho samostatností v dospělosti. Já jsem na tábory jezdila od první třídy, bratr asi od sedmé, sestřenice s bratrancem nikdy. Všichni jsem narození v sedmdesátých letech. Všichni čtyři jsme se osamostatnili, založili rodiny, sestřenice dokonce velmi mladá, a zvládla dokonce i péči o dítě s velmi těžkým postižením.

Ani si nemyslím, že dítě, pokud je drátě, nějak poškodí, když denně pět minut pohovoří s matkou. Syn jezdí na tábory, kde telefon mít nesmějí, tak spolu nehovoříme, ale kdyby ho měl, jistě jeho samostatnost neohrozí pětiminutový rozhovor.

Adrenalinové aktivity s otcem - co to je?

Já teda spíš okolo sebe vidím rodiče, které děti "odkládají" více, než je podle mě zdrávo.