Mám to napůl. Mé dítě je hodně společenské, musí mít pořád okolo sebe hodně kamarádů (po kom to jenom má? ), takže na tábory jezdí od první třídy v létě i v zimě a vždy je spokojen. Spokojenost mu pouze kalí to, že mu s sebou nedávám PSP a mobil. Každý rok je v propozicích napsáno: nedávejte dětem elektronické hry a mobily, tak já jsem tvrdá a nedám. Každý rok jezdí dítě domů s výčitkou, že kluci PSP měli. To se na ostatní rodiče "zlobím". Jinak se často přistihnu, že doma udělám něco za něj, protože je to rychlejší. Ale od mala ho vedu k samostatnosti, např. od první třídy jezdí se Student Agency za babičkou, poslala jsem ho s kamarádem samotné do kina, jezdí školním autobusem, i když často škemrá, abych ho odvezla autem, chodí sám ven od první třídy (nyní jde do páté), není problém, aby byl večer doma sám, když jdeme s mužem do divadla atd. Odmítám si své dítě navykat na to, že rodiče budou taxikáři. Bydlíme na okraji Prahy.