Anante, vydrž. Ono bude časem lépe a možná ještě budeš vzpomínat :-P. Naše prostřední byla také o kus dříve, nedonošená a vypadá to, že už v bříšku musela bojovat o život (přestávala mi pracovat palcenta, ale nikdo to nepoznal, až po porodu), také chtěla přítomnost, být na ruce a také byla hodně hlasitá - což jí mimochodem zůstalo doteď (jsou jí 4roky). A kočárek ani vak nepomáhal. Byla jsem zalehnutá skoro celý den, domácnost nedomácnost. K tomu tříleťáka, což když bylo nejhůř, tak mě u malé zastoupil - alespoň jsem se vyčůrala. A když to nešlo, musela malá na WC se mnou. Je to náročné, ale netrvá to až do 18ti let. Přeji hodně sil a pěkných chvilek s malou.