Řeší se to dvěma způsoby. Jedna polovina matek nechává vyřvat, druhá nosí.

Já jsem druhý typ. Měla jsem staršího syn uřvánka, proplakal, vlastně spíše proječel první čtyři měsíce jen s krátkýma přestávkama. Je fakt, že jsem z toho byla docela K.O., ale jak začal běhat (a to začal velice brzy), tak už si na nějaké nošení skoro nevzpomněl.
Mladší syn moc neplakal, začal až měl pár měsíců, a taky jsem ho vždy nosila. Je z něj sice velký mazlík, stále se chce tulit, i když mu budou čtyři roky, ale je to klidné, pohodové dítě (s občasným vzdorem, což k tomuto věku patří).