Ahoj všichni, dnes ke mě přijela sestřenice od manžela a tak jsem samozřejmě zas klofala o tom, jak lezu na takovej chytrej server, ona je trochu cvok že se bojí sociálního zla internetu (sorýý K.!) a nemá ani email a mluvily jsme o manželově tetě, její mámě, no a nějak moc jsme se neshodly a mě i došly nápady a řekly jsme si, že bychom její problém mohly dát sem. Ona u nás zůstane do pozítří, tak bude dost času, aby si to ode mě četla, proto jsem jí nezakládala registraci.

Tak mi nadiktovala toto, poraďte, házejte nápady, prosím.

Babička má docela náročnou práci, někdy i o víkendech. Nejsou to sice dvanáctihodinové šichty, přesto věřím, že je to fyzicky i psychicky dřina. Sama má malé dítě, moje sestra je jen o málo starší, než moje dcera. Je mi jasný, že mamka je unavená. Přesto mě ale hrozně mrzí, že se nedokáže přemoct a vzít si moji dceru na víkend. Byly jsme domluvené, odřekla to.
Opravdu nejde o mě, respektive o hlídání jako takový. Není problém, aby mi dceru pohlídala jiná babička. Mrzí mě ale, že moje mamka má s mojí dcerou takový vztah. Vlastně žádný vztah.
Dcera o ní nikdy nemluví, netěší se na ni, neptá se, nemá s ní zážitky. Nebude mít žádné vzpomínky. Zatím jí to nedochází, je malá. Na to, že k babičce nepojede, reagovala pokrčením ramen. Možná proto je mi to ještě víc líto. Mám mamku ráda a fakt mě bolí,že nechce moje dítě poznat. V těhotenstní mě máma podržela jak nikdo jinej. Ale co se dítě narodilo, nejeví zájem.
S mamkou máme fajn vztah, vídáme se často, mluvíme skoro o všem. Mám ji ráda (K. říkala, že tam musíme dát aspoň jeden smajlík )
Proč ale nebere svoji vnučku?

Prý babička sama tvrdí, že je unavená ze svých dětí. Má celkem 4 kousky, už toho má plný kecky, to je jasný... ale mrzí to stejně... jeden víkend by ji nezabil.