Dovedu.

Můj táta shodou okolností dost fyzicky i psychicky týral mojí mamku, a to přesto, že sám byl docela výrazně obětí režimu. Párkrát to vedlo i k fyzickému střetnutí mne a jeho. Bylo by lépe, kdyby se bývala mamka rozvedla (byť bychom ho měli v bytě i nadále).

ALE: To neznamená, že ho nemám rád, že na něj nevzpomínám... Měl vážné chyby a měl za ně platit, ale nejsem ten skrze koho ruce se tak mělo dít...

V zásadě si dovedu představit několik málo výjimek: Kdyby šlo o spor mezi blízkými v občansko-právním smyslu, nebo v nějaké vážné věci v trestním smyslu a mohlo-li by moje svědectví POMOCI, tak bych asi právě váhal a spíše svědčil (typicky ten rozvod). Podobně, pokud by šlo o vyproštění například dítěte z týrání, nebo zneužívání a nebyla-li by jiná možnost.

Jinak prostě platí, že rodina je blíže, než společnost... A kruh rodiny byl vždy útočištěm proti totalitě - to si uvědomovali například silně demokrati v SRN po druhé světové válce a proto rodině vtiskli takovou míru právní a ústavní ochrany a podpory.