Mám to ráda. Na fotkách vypadám jak kdy, někdy mám pocit, že mi to docela sluší a jindy, že je to fotka děsná. Ale po čase si je ráda prohlédnu a vzpomenu si, kde jsem všude byla a co jsem zažila. Když se koukám na fotky, třeba po 20 letech, tak mě to bere docela u srdce. Navíc zjišťuju, že se mi líbí i fotky, které mi tenkrát přišly děsné, s postupem doby mi přijdou lepší.
Fotím taky ráda, většinou ne přímo v akci, to si člověk fakt neužije, ale na začátku nebo takové koncovky(vrcholovky) jo.
Fotky mě těší, prohlídnout si ve 40 fotky 20 let staré je teskně smutno radostné.