Prvního syna jsem měla ve 23 letech, druhého ve 40ti. V mém věku byla má matka babičkou. Jenže já byla jedináček, od 15ti let jsem bydlela 250km od domova, matka pracovala na čtyřhodinový úvazek a jedinou starostí jí byl plný žaludek mého otce a úklid našeho 60ti metrového bytu. O mladšího syna se starala a na víkendy si ho brala.
Já se starám o děti nepřetržitě 22 let a před sebou mám ještě dobrých devět.
Vozila jsem a vozím dítě každý den přes 20 km do škol, na hrbu mám naši 4500m2 velkou zahradu a barák velikosti pěti velkých bytů. Do toho pracuju.
Zrovna včera jsem svému dospělému synovi říkala, aby nepočítal, že se jednou budu starat o vnoučata. Je to nepochopitelné?