Přidat odpověď
Jo, je jim zatěžko, ale nelze to zazlívat. Mně taky vychovala babička, myšleno tím tehdejším způsobem. Byla jsem u ní a s ní defakto vždy, když rodiče nemohli, nebo nechtěli nás mít.(práce, některé dovolené,plesy, candrbály)
Já mám mou maminku víceméně za zadkem a přesto nehlídá. Nechce. Když je nutnost, to ano, ne že no, to bych ji ublížila, krizovky se vždy nějak vyřešily, ale abych si mohla odpočinout, to ne. Ale zase do ničeho nekecá a respektuje můj názor a požadavek. Když náhodou ne, striktně se ohradím a je zase klid.
Když vidím třeba sousedku, která rodí děti, o které se od A do Z stará její tchýně mmch velmi nemocná paní, nechápu. Ona jí i žehlí vaří a pak po sousedech pláče, že už nemůže(ona nejen povídá že nemůže, ona je hotová troska co fakt nemůže). Ta mladá to nevidí a nechce vidět.
Ze srandy vždycky předhodím mamince, když třeba Sousedka myje mladé okna, že ať se podívá, jak se to dělá, být správnou babičkou. Maminka mně pošle do ....víte kam a máme se skvěle.
Ale když byla sousedka-ta stará- nemocná a upoutána na lůžko, jídlo ji nenosila snacha ze vděku, ale vykašlala se na ni. Nosili ji to sousedé. Ona nic. Taky dobrý. Alespoň mladá ví, jak užívat života.
Předchozí