Já bych mohla být zhruba v situaci té nehlídací babičky (malé dítě, velké děti dospělé) a trochu bych se poptala, jak si představujete tu pomoc od potomků. Generačně jsem s nimi o 20 let, oni se nikam moc nehrnou, studujou, užívaj si.. Až budu ve věku "ku pomoci", očekávám, že jeden bude v nějaké frankofonní zemi a druhej na rybách:) Oba budou zcela jistě zaměstnaní a těžko si před důchodem lajznou péči o matku či otce na úkor buď kariery nebo základní životní jistoty.

A taky bych si myslela, že základní reciprocita je - "já jsem ti utírala zadeček, když si byl malinkej,nechala jsem tě studovat a vydržela jsem tvoji pubertu, tak ty se o mě starej, když jsem stařičká." Ty vnoučata jdou až do dalšího kola..