Druhý kluk se mi narodil chvíli před 39. rokem. Když si odmyslím porod, který byl děsivý (což nebylo věkem ), je to docela v pohodě. Když malý nespal a blinkal (cca prvního půl roku vlastně pořád), říkala jsem si - je to v pohodě, je to naposledy. Celou noc nespí ještě teď, většinou se k nám nakýbluje v průběhu noci do postele a trochu otravuje, ale dá se to. Co si ale nepamatuju s prvním, je děsivá večerní únava, ještě před čtyřmi lety se mi nestalo, že bych večer usnula u filmu, teď je to celkem pravidelné. Jinak si myslím, že mi celkově trochu ubylo energie, ale není to nijak markantní, pořád s klukama zvládám jezdit na kole, lyžovat, plavat, chodit na túry a tak. Jen už si nemyslím, že když jeden den nepůjdeme ven, zemřu.

Já ale mám velkou výhodu, že máme dvě babičky, které s dětmi pomáhají a manžela, který je naprosto rovnocenným rodičem.