Medu, já myslím, že tady směšujeme dvě věci.

Jedna je, že řada dětí se cítí ukřivděně, když se rodiče nechovají podle jejich představ (tj. nehlídají a nepomáhají tak často/ochotně, jak by si děti přály) - to je jeden level, o kterém mluvím já a patrně i Hanka.

Druhá je ta, o které mluvíš Ty - že i rodiče se mohou chovat ke svým dětem neomaleně, manipulovat, citově vydírat a nárokovat si jejich pomoc i v případech, kdy by si mohli pomoci sami a ty děti to zatíží.

Babičku z Tvého příkladu samozřejmě neznám osobně, ale měla jsem tu "čest" s podobným chováním - může to být způsobeno řadou věcí, mimo jiné i stařeckou demencí.

Mně se v takovém případě osvědčilo být zdvořilá, ale pevná a nenechat se citově vydírat nebo vmanipulovat do toho, abys udělala něco, co nechceš. Vůči hloupým řečem (viz to, co babička říkala ohledně vašich dětí) se důrazně ohradit, ale pokud to jen trochu lze, nebrat si je vnitřně k srdci (třeba si říct, že ten člověk už je napůl dementní a hovoří nesmysly). Pokud by něco takového řekla před dětmi, tak jí natvrdo říct, že takové řeči se mi nelíbí a nebudu je poslouchat.