Adelaide,

to máš asi pravdu, fakt je, že tenhle aspekt si nedokážu do hloubky uvědomit, protože to mám od začátku v hlavě nastavené tak, že "právo" nemám vlastně na nic, pěstouni si mě vzali, i když nemuseli a žádné povinnosti ke mně neměli, navíc se ke mně od začátku chovali jako k vlastní (a po tom, co tu čtu, tak ještě líp).

Nevím, jestli bych v tomto směru něco očekávala od vlastních rodičů a zda bych byla zklamaná, kdyby se mi toho nedostávalo. Ale fakt je, že to neočekávání dost osvobozuje - když něco dostaneš, vnímáš to jako velký dar, když nedostaneš, nejsi zklamaná.

Pokud očekáváš, tak dostaneš-li, máš tendenci to brát jako samozřejmost (a tudíž z toho nemáš ani takovou radost), nedostaneš-li, jsi frustrovaná a zklamaná.