Tak já to vezmu postupně
Byt máme zatím třípokojový, poohlížíme se po větším, ale při mírné náklonnosti k minimalizmu a vzhledem k věku dětí to ještě nějakou dobu můžeme nechat tak, jak to je.

Auto máme pro pět lidí, bydlíme ve větším městě, takže jsem ráda, že nemusím jezdit s "autobusem" Manžel se mnou občas laškuje - navrhuje, že pokud nám přibude nějaké dítko, pořídíme si místo většího auta motorku, na které bude jezdit on, a v autě za ním pojede dámská část výpravy. Nesouhlasím, ale představa mě vždycky pobaví.

Tatínek je zapojen přiměřeně, což prakticky znamenalo v uplynulém školním roce doprovod prvňačky do školy, asi 4x týdně vyzvedávání někoho z nějakého kroužku, který končí později než v pět. Občas obstará zásobování podle seznamu nebo speciální položky na vzdálených místech. Když je některé z dětí nemocné, zbývající vezme někam ven (hlavně o víkendu). Nebo zůstane s nemocným a ven jdu já. Celkově je docela flexibilní, má volnou pracovní dobu a může pracovat z domova, kdykoliv se mu chce.

A to spaní - mám to asi podobně jako ty. Pracuju/čtu /studuju ráda v noci, když všichni spí. Mám to ráda a to jedobře, protože to stejně jinak nejde Mám výhodu v tom, že můžu dobře fungovat, i když často nespím víc než 5 hodin. Pokud se cítím unavená, zpomalená, dvakrát třikrát jdu spát s maličkou (asi v 10) a je to zase na nějakou dobu dobré. Jo, malá se už kupodivu většinou v noci nekojí. Když se s touhle myšlenkou vzbudí, většinou je to když si já jdu lehnout, nebo ráno, těsně před tím, než já vstávám. To je tedy velmi příjemná změna.