Přidat odpověď
Ivevvko - není to o zaběhnutém systému, že by zrovna mě to někdo bořil. Ale taky mi trvalo, než jsem přišla na něco, co opravdu udělá radost. Nikomu, ani bratrovi, jsem neřekla, že mu mají dávat to a to, ale že jsem zjistila, že třeba tohle mu radost udělá. A můj bratr taky o dárku přemýšlí a jak mi řekl, nechtěl kupovat lahůdky na půl roku, tak třeba teď přijede a očumne tátovi zahradu a prostě mu koupí něco k zahradničení. To já bych si netroufla, protože jsem mu koupila Fiskars sekeru a tu mi vrátil s omluvou, že je škoda, aby tam ležela, on má svou a že já ji užiju. Tak jsem si ji vzala a místo toho mu pak donesla osvědčené.
A dárek sestra vymyslit umí, když chce. V dávnějších dobách třeba říkala, že si chce koupit nový mobil a ten starý že je jí líto vyhodit, protože funguje a tak. Táta to slyšel a prej - tak já si ho od tebe koupím, mně se líbí. A dál to neřešili. A pak měl narozeniny a ona mu dala ten mobil plus kredit, protože jí bylo blbý mu dát použitý mobil. A on byl šťastný, fakt byl.
Nebo si kupovali nové auto a dostali k tomu navigaci, ale jednu už měli, tak tu jednu mu dali - taky spokojenost, protože to využije. Ale sám by si ji nekoupil, protože až tak nutně ji nepotřebuje, když tak moc necestuje. Ale když ji má, tak ji používá.
Ale v poslední dobu sestra přešla na absolutně nevhodný dary stylem - ty nemůžeš vědět, z čeho budeš mít radost, to vím jen já.
Předchozí