Třeba já osobně nemám žádné hodinky a žádné nechci, nenosím je a nepotřebuji a dárek bych neocenila, protože bych raději knihy, čaje atd. Proč mi mají ležet někde hodinky, které si nikdy nevezmu místo dárků, z kterých bych měla radost.
A že byl cirkus - no byl, protože když přinesla tu rybu /na její obhajobu i s tou koulí/, tak táta mlčel, ale mamka řekla, že už přece řekla, že nic takovýho nechce a že to myslela vážně. Sestřin syn říkal - ale babi, ta je krásná, mně by se líbila. A ona řekla - opravdu? Tak já ti ji teda dám a když budu u Tebe, tak se na ni půjdu podívat. Vzala tu kouli s rybou a dávali mu ji. On by si ji býval chtěl vzít, ale zasáhla sestra, že teda ne, že když by mu ji chtěla dát, tak mu ji koupí a že si ji má nechat mamka. Mamka byla zmatená a tak sestře tu kouli vrátila s tím, že opravdu ne a že jedině v případě, že ji bude moci dát jejímu synovi. Sestra to otočila, že když mamka nechce převzít dárek, tak ona má taky právo nepřevzít dárek, tak ať si to mamka vezme. Neřešitelná situace, do toho vstoupil táta a řekl, proč to dělá, že jasně mamka řekla, že ne. A sestra vyskočila a vyčetla mu ty hodinky a ty věci ve skříni a že ji nezajímá, jestli se to tátovi líbí a že to má nosit, že to dělá schválně a ona že teď schválně nedovolí svému synovi převzít tu rybku. Položila tu rybku venku na rohožku a odešla. Naši zírali, řekli zmatenýmu synovi mé sestry, ať si tu rybku opravdu vezme, že u nich by se neměla dobře, mamka ji vzala a podala mu ji a on odešel za svou maminkou.
Vím, jak to bylo, jednak od našich a jednak od mého bratra, který tam byl taky, tedy on nepřišel s mou sestrou, ale prostě tam už byl.