Ivevvko - na výsluní jsem nikdy nebyla, jsem zvyklá, že já jsem ta potížistka, s kterou se nedá vyjít. No nedalo, protože já odmítala skákat a odmítala připustit, že vůbec někdy budu skákat, tak, jak si taťka přál - nehodlala jsem svou nezávislost za nic vyměnit, když to kolikrát bylo opravdu těžký, protože táta šel do důsledků.
A je mi i jedno, že budu za tu špatnou.
Ale co mi není jedno, když vidím, že se naši, a táta obzvlášť, trápí. A štve mě, že s tím nemůžu nic udělat. A klidně bych byla za tu špatnou, co strakala nos, kam nemá, není to nic hroznýho, jen když by teda sestra kývla a začala se k nim chovat slušně.