Burunduky jsme měli dva, a jako mazla nedoporučuju. Není vůbec jistý, že z něj bude kamarád. My jsme měli samce a samici. Samice zůstala plachá celý život. Samec se ochočil, ale dalo se s ním hrát jen v létě: v zimě chtějí burunduci spát a když nemají tu možnost (=chlad a možnost zahrabat se metr pod zem), jsou nervní. U toho našeho to bylo tak, že v zimě byl fakt zlej a agresivní a když jsme mu dávali žrádlo nebo dělali jakoukoli údržbu, tak jsme měli na rukách kuchyňské chňapky, kulicha, obličej omotaný tlustou šálou... protože veverčák okamžitě vystartoval a kousal. Dělali jsme si srandu a říkali "mám odjištěnou veverku a neváhám ji použít". Pak jaro a podzim byla zase pohoda, veverčák muchavec, ale v zimě prostě byl ostrej.
Plus náročnost na prostor - potřebujou mnohem větší klec, než potkan.