Kdyz o tom premyslim, tak me vlastne prekvapilo, jak snadno jsem do materske role vplula. Cekala jsem poporodni splin, vykyvy nalad, nervozitu se sklony k hysterii (jsem celkem labilni nervak, se kterym dokazti hormony cloumat fest), zoufalstvi z toho, jak nejsem schopna desifrovat 1000 podob place a odhadnout potreby maleho kriklouna.
Narodilo se mi klidne dite, ktere temer neplakalo, vice podob place jsem se sice nenaucila desifrovat, ale uspokojit jeho potreby nebylo tezke. Vykyvy nalad se nekonaly, naopak - nikdy pred tim jsem nebyla tak vyrovnana a klidna.
Prekvapilo me, ze dvema tak naprosto prumernym lidem se muze narodit po vsech strankach tak dokonale a nadherne dite.