Strach o děti mi provází od prvního ultrazvuku. Aby byly děti /dvojčata/ zdravé, první rok života mi strašil syndrom náhlého úmrtí, když začaly chodit, aby se nezmrzačily :o) školka - aby to zvládly, pak škola, sporty a jejich úrazy...dnes je jim čtrnáct a zase se bojím, aby je někde neporazilo auto /kluk je poděs/, aby se nechytly špatné party. Co nevidět se budu bát, aby domů nepřivedly nějaké "pako" .
Moje máma říká, že strach opadl až když jsem se vdala :o)