Jo, ze začátku mě to bavilo, teď tu jejich skříň nenávidím. Jednak se nechtějí vzdát toho, co je jim malé, pak nechtějí nosit to, co jsem s láskou vybrala a nakonec je náramně baví se převlékat a vymýšlet různé modely, takže je oblečení neustále vytahané a rozvěšené po pokoji, případně to zmuchají a narvou mezi hračky, jako, že je uklizeno. Teď byly holky na 2 týdny pryč, tak jsem jim to v té skříni s největším odporem přerovnala, ale je to zbytečná práce.
Nákup nového je zkouška nervů - líbí se jim, co zrovna nepotřebují, blbá barva, málo flitrů......boty jsou ještě bětší horor - už cestou do obchodu hlásí, že si nevyberou, případně, že chtějí jen ty, co loni a při zkoušení (když mají dost zásob) nosí prodavačka jedny boty za druhými a snaží se trefit do barvy, kterou budou mé dívky ochotny nosit. Je jim 7 a 8 let. Když koupíme ideální věc podle jejich vkusu, stejně mi to do týdne omlátí o hlavu. Kde se to v nich bere? Starší je schopna udělat kvůli oblečení parádní hysterickou scénu....fakt, kdo nezažil, neví jaké je to peklo.
Tak já ti moc rozumím