Nevadilo by mi to, kdyby děti spolupracovaly a byly ochotné zkoušet, co jim je, a co ne. A dělá mi to problémy a místem, oblečení pro kluky schovávám, holčičí jde hned po dcerce pryč, chlapecké až po batoleti.
Ale to zkoušení je opruz, často mám pocit, že mají plnou skříň kalhot, a v reálu jim jsou krátké nohavice, nebo obrovské v pase. Oblečení máme většinou poděděné, kupuji jen to, co chybí.
Nesnáším boty - kupovat a hlídat velikosti u čtyř dětí mě zoufale nebaví (o financích nemluvě). A to má každý jen sandály, tenisky, jedny zimní boty, holinky, a velké děti i pohory na skauta. Dcerka už měla párkrát i střevíčky, ale vzala je na sebe jen několikrát do divadla, tak se mi to nechce kupovat, dokud po nich nezatouží ( je jí 9, ale oblečení je jí šumák).