Přiznám se, že od narození cca do 2 a 3/4 roku věku syna (než nastoupil do školky) to byly jedny velké dostihy umocněné ještě pozdními příchody tatínka z práce a nerada na tu dobu vzpomínám. Je to asi smutné, ale já jsem ráda, že už je větší. Mám kolem sebe ráda pořádek, nerada jsem zakopávala o haldy bordelu, dívala se na zaprášenou televizi, později to byly věčné drobky a patlance všude...já vím, že je to normální:))), ale nedokázala jsem se na to tak cele povznést, takže krom péče o dítě jsem fakt lítala jak motorová myš, až to odneslo poněkud zdraví. Zpětně si říkám, že to za to nestálo a i když jsem si byla vědoma priorit, ten bordel kolem mě mě prostě chladnou nenechával, pomoc malá, paní na úklid jsme si dovolit nemohli...dělala jsem po večerech, za provozu s dítětem - ale neskutečná lítačka od rána do večera. Babyvak jsem taky nechtěla, prostě byl zezačátku v sedačce, lehátku, na dece, později měl relativně volno, ale jak jsem potřebovala do patra, prostě byl v ohrádce. Pakárna navíc to, že usínal prakticky přes den jen v kočáře, v postýlce to bylo min. hodinové uspávání...takže v zimě v létě obléknout a vypadnout ven, doma to stálo, vaření dostihy - kojila jsem, tzn. potřebovala jsem fakt dobrou stravu, ale naučila jsem se v tomto období vařit blafy...doslova, rychlé...teď už zaplaťpánbůh vařím zase normálně, ba i velice zdravě:)) Ale druhé dítě si fakt představit neumím.