U staršího syna jsou otázky typu proč, jak, co, kdy, kde, kam na denním pořádku, pusu nezavře od rána do večera, neustále všechno komentuje, na všechno se vyptává, do toho začne žvatlat ten mladší, 2,5letý, který už taky začíná slušně mluvit... ten se zas pro změnu neptá, ale vydrží třeba jednu větu nebo slovo opakovat tak dlouho dokolečka, než mu na to něco odpovím... A v mezičase, kdy je zrovna nenapadá, co říct, se navzájem mlátí, lítají, třískají s hračkama, ječí apod... každý den večer se modlím, ať rychle usnou, a je konečně aspoň chvíli ticho, protože oni dokážou komentovat i pohádky, které jim čtu při uspávání...