Víš, Reo, tohle je dost obtížná fáze života. Každá žena, která má malé děti, se na ni těší, jak zase bude mít život pro sebe, že si bude užívat. Alle ono to už jako před dětmi není. Už tam není ta perspektiva, to vědomí, že máš všechno před sebou. Zkrátka, po těch malých dětech zůstane v člověku taková prázdnota... A ta se musí něčím vyplnit. Někdo začne cestovat, někdo se vrhne naplno do práce, někdo má s manželem druhé líbánky, znám i ženu, která si v tomhle věku našla o hodně mladšího muže a zničila do té doby dobře fungující rodinu.
Je jasné, že maminka tohle těžké období nezvládá, že to nebere za správný konec. Já ji dost rozimím - s manželem nuda, mládí v tahu, dětí si užila dost a dost, takže o vnoučata se starat ji nebaví. Ne, k telce a vnoučatům bych ji nenutila - ale co práce? Nepíšeš, jestli maminka chodí do práce. Nebylo by tohle řešení, pomoci jí najít práci, která by ji bavila? Soudím podle sebe, mě práce teď baví jak nikdy, i když zrovna dneska nadávám, že je tak krásně, a já musím do kanceláře.
Jinak mě nic nenapadá, než tohle nějak přečkat, než se maminka zklidní. A ona se zklidní, jednoho dne ji tohle přestane bavit, to je jako puberta, ta taky přejde.