A ještě jsem se vztekla z telefonátu s tchýňkou. Já jí vždycky jak dobrák volám, jak se má a co je novýho, aby si nemyslela, že jí nezavoláme. To ona byla x-krát nakrknutá, proč jí nevoláme, že ani nezvedneme telefon apodobně - to už máme taky za sebou..... Tak jí volám, říkám jí, jak je s Bédou, vždycky to říkám jasně, srozumitelně a ona se mě na konci telefonátu zeptá: "A má teplotu?". Bych vraždila - za každou větou jsem opakovala, že jsme tohle ještě neměli, protože žádnou teplotu NEMÁ a ona se pak zeptá na teplotu. Tohle je mimo moje chápání - ale zase když si uvědomím, že svoje děti ona vlastně nevychovávala, vše obstarala manželova babička, tak se zas až tak nedivím.

To je něco jiného než moje mamka - ta byla až do posledka naprosto jasné mysli, vše jí okolo dětí bylo hned jasné, na všechno měla odpověď, svoji zkušenost, pamatovala si, jak to bylo s náma, když jsme byli malí a nemocní...vždycky říkala: "Ten Béda, vždyť to je to stejný, jaks bývala nemocná ty, prosím tě. Taky furt antibiotika, ještě před školkou a mandli ti vytrhli v necelých 3 letech." Prostě na všechno měla odpověď, reagovala. Kdežto tchýňka - to je jedno velký kulový (pardon).

Ale já už se na to vykašlu - já jak dobráckej vůl jí vždycky volám a manžel jí sám od sebe nezavolá nikdy!! Vždyť je to její syn, tak by on měl mít zájem jí zavolat, co je novýho, ne?? Ale zase - nedivím se. Tchýňka se brzo rozváděla, dokonce několik let bydlela jinde a manžela s jeho ségrou opravdu vychovávávala se vším všudy babička, tak se nedivím, že ani nemá potřebu jí volat. Ty vztahy mají někde "jinde" než třeba já jsem měla s mamkou.

Ach jo, tak jsem se aspoň vykecala, hned je mi líp