našla jsem odborný článek

Veš vždy zůstává v kontaktu s lidskými vlasy a samovolně je neopouští.
K přenosu je třeba přímý, nikoliv pouze zběžný kontakt vlasů postiženého a zdravého člověka.

Ideálním prostředím, vhodným k šíření vší, jsou dětské kolektivy (školky, školy, kroužky, tábory atd.).
Děti se při práci, hře apod. nevědomě dotýkají hlavami (z tohoto důvodu je výskyt nejčastější u
dívek ve věku od 6 do 10 let, které k sobě přibližují hlavy častěji než chlapci, a přenos je u
nich podpořen dlouhými vlasy). Dalším nejčastějším přenosem, je přenos mezi sourozenci.

Dospělá lezoucí veš si jednoduše „přestoupí“ na nového hostitele, kde klade nové hnidy
a životní cyklus se opakuje. Přenos vzduchem každopádně není možný.
Dle nových průzkumů se ukázalo, že dlouhodobé diskuse o přenosu na předmětech, jako například
hřebenech apod . je velmi nepravděpodobný.

O mnoho pravděpodobnější je přenos pomocí tkanin (čepice, ručníky, ložní prádlo, čalounění, atd..),
do kterých se veš snadno zachytí. Dojde-li potom včas ke kontaktu tkaniny s vlasy člověka,
může veš takto osídlit nového hostitele.

Vzhledem k tomu, že jakmile se veš ocitne mimo hostitele a ztratí tak zdroj obživy
(hyne do 24 hodin od posledního sání) nemá na přestup mnoho času.
V řádu několika hodin se dehydratuje, vyčerpá, ztratí schopnost sát a poté se i pohybovat.
S klesající teplotou okolí se však tato doba může prodloužit.

zdroj: - http://ves-detska-a-jak-na-ni/