Ahoj holky,
Předně DOJANKO, přeju ŠÁRINCE krásné narozeniny!! Hodně zdravíčka, štěstí a hezké prázdniny.

DOjanko, u nás je to blbý. Jindru začalo včera ráno bolet v krku stejně jako Bédu, má na patře taky ty puchýřky, krvavý nebo jakoby s bílou čepičkou, mandle nic, jenom na tom patře. Naštěstí ten kloktat umí, takže kloktá Tantum verede, ale když se mu tam podívám, tak to fakt hrozný. Chudák, taky nechce nic jíst, jenom heká, je mi ho líto. Tohle jsme fakt v životě neměli.

Béda se jakoby zlepšil s tím krkem, nic jiného kromě dětských výživ jíst nechce, takže včera snědl 3 a dneska od rána už 2. Horší je, že když jí, tak hlásí, že ho bolí ucho, jinak ne. Dvě noci za sebou spal bez probuzení. Na ORL, kde jsme registrovaní, tak nemůžu přijít "jen tak". Musím tam zítra ráno zavolat a doufat, že doktorka to zvedne a nebude mít dovolenou. Doktroce vše vysvětlit a poprosit ji, jestli by se na něho nepodívala, že to sice není nic akutního, ale že máme před tou dovolenou atakdále atakdále....a že se jí plně přizpůsobím časově, že jsem doma. A potom doufat, že nás vezme - zítra nebo třeba v úterý. Ona má šíleně moc pacientů, je výborná a hodně lidí k ní chodí s děckama.

Manžel je taky nachrmlaný šíleně, v noci spal v obýváku, aby nebudil tím kašláním, bolí ho hlava. Oni byli v úterý někde v jeskyni, já pořád říkám, že se tam museli nějak dorazit nebo co, to fakt není možný. Ještě že je aspoň ještě ten týden do odjezdu, kdybychom měli jet dneska, tak netuším, jak bychom to udělali.

Dojanko -
jo, máš pravdu s tím věkem u těch starších lidí, to ano. Ale podle mě to zas až tak úplně směrodatné není. Myslím, že člověk k něčemu má odjakžva "sklony" nebo nemá a ten věk to jenom podtrhne.

Říkám - moje mamka byla do posledka naprosto pohotová, jasné mysli, dovedla na všechno pohotově reagovat, měla svůj názor, hodně četla noviny, vše aktuální sledovala atakdále. Tchýně tohle nedělala NIKDY. Ona teda čumí na bednu věčně, ale takovým tím tupým zrakem, kdy nechápu, že vůbec vnímá, co tam dávají a dívá se komplet na všechny slátaniny, které tam běží.

Bohužel se u ní projevilo to, že ona se opravdu o svoje děcka nestarala, hned šla do práce, vše měla na starosti její matka, po rozvodu bydlela jinde, například nikdy nebyla na žádné třídní schůzce u děcek, nic. Nezajímala se, kam dát manžela po základce apod., to vše musel tak nějak sám, nikdo mu neporadil. Proto asi ten vztah nemají tak pevný jako jsme měli my.

Ona nemůže říct nic na téma nemocí apod., protože když byli děcka nemocní, tak doma nebyla, když jsem se jí kolikrát ptala na dobu, když byl manžel malý, tak mi nedokázala NIC říct. Moje mamka si pamatuje naprosto všechno - jak to s náma bylo, když jsme byli malí, chodila na všechny třídní schůzky, učila se doma se mnou, když mi něco nešlo, jezdila s náma na dovolený atd. atd.

No nic, to jsem zas napsala román. Holky, mějte se líp než my a užívejte léta