já to chápu
a rozhodně je mi mnohem sympatičtější Tvůj postoj než to, co tu na diskusi zaznělo od "zhrzených" maminek.
Myslím, že podstatné je, že se o vnoučka zajímáš (tj. že k němu nemáš postoj "v podstatě cizí štěně, se kterým je víc opruzu než užitku") a že jsi ochotná zaskočit v momentě, kdy fakt hoří koudel (nedejbože matka dítěte ve špitále).
Cokoli nad to je podle mě těžký luxus a taky mi ze čtení některých příspěvků ve stylu "bába/dědek nehlídá jak já chci, tak se dětičky na ně ve stáří pěkně vykašlete a dobře jim tak" bylo mírně nevolno.