Přidat odpověď
Dabo, já na tohle mám svoji teorii.
Tahle generace není zvyklá nezištně dávat, dá jen když má náladu a ještě se jí musí moc děkovat. A taky - bohužel oni své rodiče dost zneužívali, v hloubi duše asi tohle ví a tak se už preventivně vymezují a nechtějí hlídat vůbec, aby se jim to nevymklo z rukou a kontroly a nakonec nedopadli jako jejich rodiče - permanentní hlídači bez nároku říct ne.
V podstatě řada z nich je i ve svých šedesáti asi pořád na mentální úrovni těch dvacetiletých, co pořád stáli s nataženou rukou. A dodneška z toho nevyrostli, aby místo - budu brát se to změnilo na mám dát.
Po pravdě, ve spoustě rodin má tohle ještě jiný, horší level, podle citu ke konkrétním sourozencům. Takže jeden sourozenec hlídání má,následně toho zneužívá, vytěžuje rodiče na maximum. Ten méně preferovaný sourozenec se zpravidla nechá vytlačit, je moc slušný, nechce pomoci zneužívat a tak nemá vůbec žádnou.
Ve finále to dopadá tak, že prarodiče bájí o jedněch vnoučatách /o těch, které hlídali a s nimiž si tím pádem vybudovali vztah/ a druhá vnoučata jsou někde naprosto na okraji zájmu.
To jen taková technická, jaké jsou důsledky toho nehlídání určitých dětí v praxi. Pro jedny by prarodiče skočili do ohně, druhé jsou skoro jako cizí děti. A začínálo to tím tady tak skandovaným hlídáním a následně vytvářením si vztahu k jedněm a druhým ne.
Předchozí