Ma mila Katerino, ja patrim k te generaci a vsecko jsem to prozila. Tvoje teorie je proste jen tvoje teorie, jak to vsecko pro nas bylo ocividne vubec nechapes. Jestli znas nekoho, kdo jeste v tech sedesati stoji s natazenou rukou a predpoklada, ze mu do kus zlata ukapne, tak ja tedy ne.

Mam 4 deti. Nikdo mi s nimi nepomahal, na zadnou babicku ani dedecka jsem se nikdy nespolehala. Jedina babicka, kdyz mela chut, byla vitana, ale neobtezovala jsem ji podobnymi vykriky, jako par maminek z minule diskuze. Moje deti, moje povinnosti, moje starosti. Babicciny vnuce, jeji radost a poteseni, kdyz ma chut, je vitana, kdyz ne, at si uziva zivota tak, jak nemohla, kdyz se starala on.

Totez s mymi vlastnimi detmi. Mam 5 vnoucat. Zadne z mych deti by ani nenapadlo, ze je moje povinnost se dostavit na zapisknuti a vyzvednout a starat se. Jsou vitani - ale vsichni chapou, ze i ja ve svem veku mam svuj zivot, ac jednou nohou v hrobe (dle nekterych maminek). Zaslouzila jsem si ho. Moje povinnost neni se dostavit a pomahat. Kdyz mam chut, jsem vitana, kdyz nemam, staraji se moje deti o sve deti. Presne tak, jako ja v jejich detsvi, tak i ony. Ja jsem si poridila 4 deti =povinnosti, jejich deti moje povinnost nejsou - jsou povinnost svych rodicu.