Tylity,

"Poprvé v životě se učím, že si mohu koupit i pro sebe (nejen pro ně, světe div se) značkové věci, že si teď, právě teď mohus sednout k počítači a psát vám tady tyto řádky, že nemusím mít strach, že jsem špatná, že nedělám něco pro ně....
Nenechat se usurpovat, žít svůj život - o toto se nyní snažím a je mi jedno, jestli jsem sobec."


- ale to je špatně, ne?? Chci říct, po příspěvcích zdejších babiček zřejmě začínám chápat svou tchýni. Ale nechápu, kde se v ní vzal pocit, že ona něco musí, že je něco špatně, pokud pro nás něco nedělá. Když myslím vztah, myslím oboustranný vztah (ne hlídání), ze který přináší oběma stránám něco.