Pochopitelně mi špinavé nádobí vadí. Ale zároveň vím, že by babičce bylo líto, kdyby viděla, jak nádobí po ní přemývám. Tak děláme s bráchou i manželem různé triky na odvedení babiččiny pozornosti - třeba jí jeden zavolá do pokoje, aby se šla podívat, co jsme jí přivezli, a druhý rycvhle omyje alespoň příbory, u talířů se to dá snést.
Teď dokonale odvádíme pozornost naším prťousem, prababi je z něho nadšená a nevšímá si věcí kolem.

Totéž provozujem u manželovy babičky, tam je to ale těžší, protože nemá v kuchyni dřez a teplá voda teče jen v koupelně, takže nenápadně odnosit přemýt nádobí do koupelny je problém. Vyřešili jsme to tak, že zabavím prabababi pravnukem nebo něčím jiným a manžel rychle umyje jeden talíř a příbor. A pak se z něj nají, já jako musím hlídat malého, pak se najím v nádobí po manželovi.

Ještě složitější je jídlo samotné - moje babi je vynikající kuchyřka (má knédlfakultu), jenže jak stárne, tak to taky občas čunčá. A zejména nechává potraviny přestárnout. Po několika menších nevolnostech a opravdu šíleném bratrově po... po příliš dlouho skladovaném bramborovém salátu (mělo ho to trknout, že babi asi nedělala 30. prosince nový a že bude zbylý od Vánoc) si silně podezřelé kousky necháváme rovnou balit s sebou, že jako jsme přejedení, ale strašně rádi si to dáme doma. A pak to holt vyhodíme.

je mi to líto, ale taky nevím, jak z toho ven, neotrávit se a zároveň nezraňovat babičky.

zajímavé je, že jak ony už jedí to "učudlané" dlouhodobě, tak mají asi vybudovanou imunitu proti alimentárním patogenům své domácnosti a většinou jim to nic neudělá, zatímco my to od...