Maminka mojí tety dala dům tetě, když se všechny její dcery (syny neměla) vdaly a teta jediná zůstala doma. Teď, když to píšu tak mě vlastně teprve napadá, jak na tom byly (jsou) ostatní sestry s dědictvím, ale to sem nakonec nepatří.
Jak jí ten dům dala, tak si tam pro sebe zařídíla obytnou kuchyň, ložnici, koupelnu, záchod a zbytek předala do režie dcery a zetě, dávno ještě nebyla nemohoucí. Nikdy jim do ničeho nemluvila, naopak pomáhala s dětmi, jak mohla, dlouho pracovala na zahradě. Všichni ji milovali, byla to opravdu úžasná žena, jako by z ní sálala pohoda.
Umírala asi rok na ošklivou a x let nezjištěnou rakovinu (doktorská rodina, sic!), byla střídavě v nemocnici, ale odešla doma, uprostřed rodiny.
Taková idylka. Je to už dost let, ale pořád tam chybí. Myslím, ženebyla nikomu na obtíž ani minutu svého života.