tak tudy moc kopat nemůžu, první těhotenství, lup a kluci...

ale.. holčičky truc kluků, chápu.

Přiznám se ale jinak bez mučení, že mi chybí ženská v bytě, třeba malá a protivná.. prostě ženská a že nezávidím ve zlém, jakože bych nepřála komukoliv, ale taky bych chtěla mít doma osobu ženského pohlaví. Oni mi ti muži nějak unikají, navíc mají převahu těch svých hormonů, takže semknou-li se, prostě jsem taková plonková.

Jsem na ně pyšná, jak jsou fajn, ochraňují, fungují, už i v pubertě - "mamííí, to nenos" - což je prča při jejich postavách, ale prostě jsem sice útočiště, ale vyrostla jsem se sestrami a myslím, že máme ty vazby, protože to funguje obecně - míváme trochu jiný a fakt bližší.

Prostě kluci jednou třeba odejdou, protože jsou to muži - za svým životem se svou ženou. A dost často to funguje tak, že muži se ženou za ženou )