Susu, no já nevím...................někde někdo byl..............takže zas až tak úplně nevědomé to nebylo a to, co se provalilo poté, je přesně to, co zhoršuje stav věci do hnusu, tedy těhotenství a porod.

Nefungující vztah a nemožná partnerka je tak obehrané klišé, že kdybych se vědomně a opravdu nechtěla pustit do dobrodružství s nevěrou, zbystřím, jak liška u kurníku. Ta dobře ví, že tam nemá co dělat.

Nejde mi o to zpětně kázata moralizovat, ale nemyslím, že by bylo až tak úplně správné chlácholit ozývající se svědomí - to se obvykle ozývá ve chvíli, kdy sami dobře víme, že náš čin nebyl úplně v pořádku a že jdeme sami proti sobě.

Navíc, příště to může zachranit, nebo zabránit mnohem horšímu neštěstí. Třeba sebevraždě matky i s dítětem. S tím jaksi v opojení těla nikdo nepočítá a přesto se to stává - tak to bych na svědomí pro kus blbého chtíče a nezvládnutí hormonů mít na svědomí fakt nechtěla.