"ale třeba si to aspoň na chvíli potřebuje myslet"
Asi jo. Málokdo má radost, když zjistí, že je furt skoro tam, co byl - ale je otázka, jak moc ho v tom utvrzovat, aby to neohrozilo jeho další vývoj...nebo naopak aby si nehodil mašli.
Mimochodem, vzpomeň si, jak poté, co jsem já utekla hrobníkovi z lopaty a měla jsem tím pádem šílenou radost, že se mi povedlo se dostat ze začarovaného kruhu, jsi mě okamžitě odkazovala na stránky o poruchách ega apod. A to jsi o mně nic nevěděla, naopak, jsi o mně věděla, že jsem labilní povahy , ale mě jsi neměla potřebu chránit před realitou, resp. před tvým pojetím reality.