Sejít se s kamarádem je moje volba, můj zájem, to chci, a pokud budu pravidelně chodit pozdě, vztah může zmizet (nebo kamarád z místa schůzky). Je tam silná vnitřní motivace.
Děti silnou motivaci být včas ve škole nemají.

Princip "chodit včas všude", kde jsem přijal závazek být včas, je O.K. Dodržení slova, slibu. Tady ale děti nic neslíbily, to si na ně vymyslela Marie Terezie.

RaBR předpokládá, že člověk dělá věci ne z poslušnosti, ale v důsledku přijetí odpovědnosti. A já se ptám "jak motivujete", "jaký postup...". Takže co navrhuješ?