Elo, nechci ti nijak sahat do svédomí, ale když máš tak staré děti, opravdu si pamatuješ úplné všechno? Já mám treba pocit, že moje starší bylo ve věku toho mladšího úplný andílek a všechno s ním šlo zvládnout, a pak mi najednou někdo něco připomene, no a já zjišťuju, źe jsem prostě něco jen milosrdně vypustila. Navíc asi taky dost záleží, jak mají tŕeba oproti tobé disponovanou kuchyň, jak velkou máš treba ty zahradu oproti ní, že tě to zmohlo míň, tělesná konstituce vás obou je taky neznámá. Jko moc ti blaho
Řeju, źe nejančíš a máš všechno na háku, jen nějak nevím, jak toto zjištění pomůže vyŕešit zakladatelćiny pocity.

Zakladatelko, děti mám dvě, křičím na ně velice často, zejména, když potřebuju být aspoň trochu slyšet, období, kdy začínají chodit, je obecně nebezpečné, a dítěti neškodí, kdyzl vidí, že není všechno samozrejmé a občas prostě nervy ruonout můžou. Když ví, źe ji máš ráda, tak je to v pohodě a neřešila bych to. Co bych řešila, že asi trochu potřebuješ vypadnout z domu, večer, nebo někdy v týdnu, máš možnost hlídání?