Neboj,bude lípJá na tom byla(a vlastně stále jsem)podobně, manžel taky v práci od rána do večera a já s malou sama.Právě to období mezi rokem a dvěma pro mne bylo taky úplně to nejhorší, ohrádku jsem si sice pořídila ale asi za 14 dní šla z domu, jelikož malá v ní naprosto odmítala být,chtěla být u všeho co se děje.Takže při vaření seděla vedle mne na lince a jako taky vařila,při úklidu "pomáhala",prostě do všeho se musela zapojit.A z šuplíků jsem odstranila vše nebezpečné a nechala jí v klidu krámovat.A taky jsem na ní často zaječela a pak mi to bylo líto.To je snad normální,že občas ujedou nervy a nejsi proto špatná máma!Já tedy rozhodně nejsem ten typ megamatky, který v poklidu stíhá obstarat dvě až tři malé děti,vystuduje při MD jednu až dvě VŠ, byt má jak klícku a vaří dvě teplá jídla denně Chce to jen trpělivost a pevné nervy, ve dvou letech u nás najednou nastal zlom,vyhraje si najednou krásně sama a já mám relativní pohodu.Přeji pevné nervy a výdrž