Anett, jenže tady nikdo, a ani zakladatelka, nepsal o křiku jako běžné komunikační metodě. Aspoň já tedy chápu, že když se ti batolí dítě po kuchyni s rozžhavenými kamny, nekřičíš na ni jen tak z plezíru, ale třeba pro to, že ti leze do trouby. Když máš hodně živé děti usilujíci o sebezničení, jaksi je ten křik častější, než když máš dítě jedno, nebo jsou prostě obecně klidnější. Prostě se domnívám, že to období, které zakladatelka řeší, brzy pomine, obě si zvyknou na nivou situaci ( chůze bude běžnejší ) a křiku ubyde. Jen to musí zakladatelka vydržet a nevyčítat si, že na ni zvyšuje hlas.