Ivevvvko, já jsem se opravdu nechtěla přít o křiku Pro zakladatelku mám pochopení a snažila jsem se jí konstruktivně poradit.
Ale když už jsme u toho, ani na hbité batole batolící se mezi nebezpečnými nástrahami není podle mě potřeba křičet. Takové dítě hlídám a jsem mu v patách, a mimo svůj bezprostřední dohled ho vypustím jen tam, kde vím, že mu nic nehrozí. Jistě, že se stane, že je občas potřeba na dítě zavolat nebo ho důrazně zastavit v nějaké nebezpečné činnosti. Ale křičet ve smyslu ulevování vlastním emocím, to by podle mě mělo být vyhrazeno výjimečným chvílím, kdy matce povolí nervy, což se někdy stane asi každému, ale nemělo by to být na denním pořádku.