Děkuju za pochvalu dětí.
Kojení mě mrzí, ale víc toho udělat asi nemůžu. Piju 4 litry denně, to by mělo stačit, beru homeopatika, k tomu kojící čaje, ale malé to prostě nestačí, nejradši by pořád visela na koze, ale to už prostě nejde, když mám i Romču, domácnost a práci. Takže ji dokrmuju a ona už pomalu začíná odmítat prso, myslim si že už pochopila že z lahve to má jednodušší.
A k porodu, rodila jsem svym vysněným císařem, ale nedá se to porovnat s tím prvním, to jsem neměla žádné komplikace a ted to byla teda katastrofa. Začlo to nepovedenym epidurálem, musela jsem nakonec pod celkovou ze který jsem pak měla posunuté vidění asi 10 dní, to bylo blbý protože jsem prostě viděla na dálku špatně a několikrát jsem upadla, to byl horor s tím sešitym břichem když člověk upadne. Ale to se už srovnalo. Pak mě poranili při cévkování a to není dobrý do dneška. Ale to nejhorší přišlo až doma, pustili mě totiž kvůli plné porodnici už třetí den po, to jsem nebyla schopná se postarat o sebe vůbec, další den mi doma praskla jizva, takže zpátky na sešití, za další dva dny se mi udělala na jizvě boule plná hnisu, takže mě znova přijímali zpátky, museli to rozříznout a další šití, za další dva dny na nové šití...takže jizvu mám šitou čtyřikrát a vypadá opravdu ošklivě. Ted ty tři týdny po porodu mám už jen bolavé záda z toho epidurálu a to močení co mi nejde, zbytek už se docela srovnal. Holky já vim že jsem si tu sekci přála, ale tohle bych si nepředstavila ani v tom nejhoršim snu. Do toho všeho se starat o dvě děti, navíc když mě přijímali zpátky tak bez miminka, takže jsem odešla na revers a třikrát denně jsem tam jezdila na čištění a výplach jizvy. Celkově teda vidim chybu v tom brzkém propuštění, protože ikdyž jsem doam dost ležela tak přeci jen něco jsem i dělala a tím to s tou jizvou všechno začlo.
Luci, bodýčko ti klidně dám
Je fajn, že jsi v pořádku a snad si to těhu užiješ.
Romča je taky nudle, má 11 kilo ve skoro 3letech.