Kudlo, ale nedramatizuj. Z nikoho nestříká krev a není to jen můj subjektivní pocit, probírali jsme to s psychologem - doopravdy jsem na tom dobře (stále lépe :) ).

Ne, své děti beru jako samostatné bytosti a respektuji jejich život, naopak chci, aby respektovaly můj. Je to, jako bych žila další z životů. To v tuto chvíli neřeším.

Vzhledem k jiným událostem, kdy sleduji z povzdálí pomalé umírání, obětavost jisté maminky vůči dospělé dceři a vnučce, příběhy dalších starých žen, co jsou umístěny v jedné blízké charitě - tak se mě dotýká nespravedlnost světa - prostě to vidím a začínám tomu rozumět.

Je prima, že jste jaké jste, zřejmě se to vás, co se tu kohoutíte, že vy jste na tom zcela jinak - tedy netýká, ale já vím, že se to mnoha žen (i můžů) týkat bude, a budou se divit.. Proto to tu píši.. to všechno ukáže čas..