Já se to zatím učím, jsem až moc nejistá a někdy si do toho nechám od okolí až moc mluvit a pak toho lituju (hlavně když byl malej opravdu malej).

Jinak když jsem unavená, tak jsem asi taky až moc přísná (i na kojenečka, chudák malej, za nic nemůže).

Ale co mi na sobě vadí nejvíc, přebírám nechtěně stereotypy od mých rodičů. Velmi se snažím na tom pracovat, ale někdy mi to prostě ujede a jsem jako moje mamka Ikdyž v těch dobrých situacícj je to zase skvělé, být jako ona. Nojo, jsem hlavně nejistá