Aneko, pro mě nepochopitelné. Já zakázala televizi (večerníček) jednou v životě. Už když jsem to říkala, tak jsem začala litovat. Vytrvala jsem, přes řev, vyčítání, nepochopení. Ale měla jsem pocit selhání, během chvilky dcera zapomněla, proč přišel zákaz a jen hořekovala. Vůbec to nesplnilo svůj účel. Od té doby jsem to nikdy neudělala (je to asi dva roky zpátky). Snad to už nikdy neudělám (najdu si lepší "trest" - miluju mučení rozumnou argumentací, kdy jí neustále kreslím výhody správného jednání a nevýhody špatného, má z toho srandu, vzteká se, občas na to téma už žertuje, občas i vyhoví, aby se mě zbavila).