Jedna moje švagrová si pořídila velké služebního značkového velmi drahého psa.
Roztomilé štěňátko, dospělec velikosti shetlandského ponyho, není zlý, ale je divoký, silný, totálně nevychovaný, protože ho nevychovávala, neunavitelný a zoufale hloupý.
Nemá ani obvyklé psí brzdy, z hravosti by sežral kus batolete a pak by mu to třeba i bylo líto.
Já jsem zvyklá, že mě většinou i ne moc vychovaný pes poslechne, ale tenhle ne, když jsem se pokoušela vylít mu perka z jeho obvyklé pozice mezi dveřmi do koupelny, kousl bez varování, ne moc, ale kousl.
Švagrové a tchýni pes samozřejmě připadá mimořádně inteligentní, roztomilý a jsou na něj hrdé, jaký má vyhraněný charakter.
Pes ale,když se mu podaří utéct, sundává cyklity z kol a žere exkrementy.
Švagrová se od tchýně odstěhovala ke chlapovi, ale psa tam nechala, asi ho chlap domů nechtěl, jaký div.
Asi nezbývá než čekat, až pes sežere tchýni.